Bylo upršené listopadové ráno v Praze, když Zuzana M. (52) seděla na podlaze v kuchyni a plakala. V ruce stále svírala vodítko. Její labrador Rex ležel vedle ní a díval se na ni velkýma hnědýma očima – jako by cítil, že něco není v pořádku.
„Už jsem prostě nemohla dál,“ vzpomíná dnes Zuzana. „Rex tahal na vodítku tak silně, že jsem zakopla a upadla. Jedna kolemjdoucí se mě zeptala, jestli jsem vůbec schopná zvládnout tak velkého psa. V tu chvíli jsem si pomyslela: Možná má pravdu.“
Co Zuzana tehdy nevěděla: Nebyla v tom sama. Tisíce majitelů psů v Česku bojují každý den se stejným problémem – a mnozí jsou na pokraji toho, že to vzdají.